Lindnerova vila, (o.UL)

Název

Lindnerova vila, (o.UL)

Popis

PRŮZKUMY

V prudké stráni pod výletním zámečkem Větruše v Ústí stojí vila, postavená v roce 1905 pro hlavního pokladního místní spořitelny Karla Lindnera.
Stavba je ale dnes v tak zuboženém stavu, že ji bezprostředně hrozí zánik. Navíc v těsné blízkosti prochází hlavní železniční i silniční tah na Prahu, jež jí taky nepřidají.
Pokud si ale odmyslíme příznaky devastace, zachovává si stavba ještě původní výraz, dokládající osobitou snahu někdejších stavitelů vyrovnat se s módními vlivy v architektuře.
Karl Lindner představoval ve své době středostavovskou vrstvu. Honosil se postavením vrchního úředníka a kvůli společenské prestiži si pro stavbu svého domu vybral tzv. dobrou adresu - Humboldtovu, dnes Čajkovského ulici.
Jedním ze sousedů byl např. tehdejší uhelný magnát a mecenáš Hans Weinmann.
Co do majetkových poměrů se však nemohl Lindner svým sousedům rovnat. O tom vypovídá už jen umístění domu na úzké a těžko dostupné parcele.
K hlavnímu vchodu se muselo vystoupat po dlouhém schodišti, příjezdová cesta neexistovala vůbec.
Na to, že tu žila rodina se třemi dětmi a služebnou, nešlo ani o nijak rozlehlý dům. Přesto i bez horentní sumy peněz vznikla krásná stavba, která svého majitele důstojně reprezentovala.
Projekt si stavitel zadal u mosteckého architekta Antona Kunerta, který navrhl výrazný a líbivý dům. Co patro, to jiný styl.
Najdeme tu prvky secese, historismu i vesnického stavitelství.
Karl Lindner byl s návrhem spokojen, až na drobné úpravy se projekt dočkal realizace tak, jak byl nakreslený na papír.
Suterén, který zpředu vystupuje nad úroveň terénu, charakterizuje kombinace kamene a lícovaných cihel.
Netradiční a na svou dobu moderní povrchovou úpravu má přízemí - omítku tvoří soustava horizontálních vlnek.
Prvnímu poschodí dominuje dřevo. Vyřezávané a načerveno nabarvené trámy tvoří balustrádové zábradlí lodžie, sloupky balkonu a imitují také hrázděné zdivo.
Štíty členitých střech pokrývá barevná mozaika z eternitu, jak tomu bývá na chalupách v Krušných či Lužických horách, v rustikálním duchu zdobí okenice půdního okénka vyřezané srdíčko a do ulice ještě ční šestiboká věž schodiště a cihlové stupňovité komíny s ozdobnými hlavicemi.
Uprostřed schodiště, které stoupá k hlavnímu vchodu, dnes roste strom.
Vchodové dveře jsou pryč a z dveří v chodbě zbyla jen část světlíku se zelenými skly.
V centrální hale se povaluje smetí a zbytky dřevěného obložení stěn.
Hlavní salon zdobí (bohužel dnes již poničený) štukový strop v neorenesančním duchu.
Sádra je vytvarována do podoby prken a trámů a překrývá ji nátěr imitující dřevo, takže působí jako kazetový strop.
Místnost ozvláštňuje výklenek s trojící oken. Všechna bývala vybavena dřevěnými roletami, jejichž zbytky se válejí po podlaze. V celém domě zůstávají jen dvě kompletní.
Vedlejší pokoj má také štukový strop, tentokrát v secesním duchu s pásy květin.
Prkennou podlahu požírá dřevomorka.
Pokoj ústí na lodžii s velkými půlkruhovými okny, která mají neobvyklé členění - příčky nejsou rovné, ale zprohýbané, takže skleněné tabulky mají nepravidelný tvar.
Hlavní ozdobu lodžie představují okrasné kované mříže v podobě tyčí, obepnutých květinou.
Na podlaze leží zbytky barevné keramické dlažby.
A když otočíte pohled od podlahy vzhůru, vidíte propadlým stropem až do podkroví.
Schodiště už dávno přišlo o své okrasné zábradlí, ale naplno ukazuje obraz zkázy až první patro.
Děravou střechou proudí do domu voda a ničí všechno v cestě. Mohutné trámy se hnilobou drolí jako perník.
Dům má ještě malý byt s vlastním vchodem ve sklepě. Tvoří ho jen kuchyň a pokoj, který tvarem kopíruje reprezentační salon v přízemí. Jen namísto štukového stropu má prosté klenby.
Zbytek sklepení otočený do svahu sloužil jako skladovací prostory a prádelna.
Důležitou součást stavby představuje soustava vysokých opěrný zdí.
Vydělují parcelu a menší zahradu z prudkého svahu.
Na zahradu hned navazuje lesík. Původní majitelé se zřejmě z této strany obávali ataku zlodějů, a tak všechna okna v přízemí bývala osazena mřížemi. Ty skončily ve sběru a zbyly jen těžké kovové dveře bočního vchodu, které svým malým zamřížovaným kukátkem připomínají dveře vězeňských cel.
Z dětí Karla Lindnera zůstala v domě jen dcera Juliana, ústecká lékárnice.
Synové po studiích odešli podnikat do Německa.
Při náletu v dubnu 1945 vilu zasáhla puma, opravený byl dům až po dvou letech. Majitelka mezitím v rámci odsunu opustila republiku.
Dům svým umístěním, velikostí a členitostí vnitřku nepředstavoval tak lukrativní objekt jako další vily v ulici, které se většinou staly podnikovými či státními budovami.
Vila tak byla rozdělena na dva byty, pronajata a později předána do vlastnictví nájemníků.
Do začátku 90. let byl dům obydlený a pamětníci ho popisují jako zachovalý.
Pokoje prý měly i původní kachlová kamna, z nichž teď jsou už jen trosky rozházené po sklepě.
Po nějakém čase byla vila na prodej za pouhých 400 tisíc korun.
Proč zůstala nakonec opuštěná a stala se rejdištěm bezdomovců a sběračů kovů, není zřejmé. Možná byla podobně jako jiné vily zastavena bance coby záruka spekulativního úvěru. Majitelem je podle katastru nemovitostí firma Czechconsult ČR, jejímž jediným majitelem je německý občan Klaus Paul Willi Göbel.
Záchrany už se tato stavba s největší pravděpodobností nedočká, za současného stavu by si totiž její oprava vyžádala neúměrně vysoké náklady. Bohužel.

zdroj: usti-aussig.net, MF DNES - Severočeská příloha, 27. 1. 2007, seriál Krásné staré vily

Období

Statistiky

  • 113 fotek
  • 1 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Lindnerova vila, (o.UL)
Komentáře Přidat